Povím vám příběh. Příběh, který vypráví o světě paradoxních absurdit a absurdních paradoxů. Svět, ve kterém se příběh odehrává je kulatý, takže by si v něm měli být všichni rovni. Nikdo by neměl žít, jak se říká „na hraně“. Logicky by tu nemělo nic končit ani nic začínat.
Živočichové obývající tento svět by se měli pevně držet, aby se nezkutáleli dolů do vesmíru nebo snad nahoru? V důsledku faktu, že mnohdy visí hlavou dolů a často nevědomky, podléhají závratím, jinak si totiž jejich jednání nedovedu vysvětlit. Živočichové jsou to vodní. Jejich svět je z 80 % tvořen jen vodou, bez vody by zemřeli. Jejich těla jsou taktéž tvořena 80 % vody. Je strašné být na něčem tak závislí. A přesto tou životadárnou tekutinou plýtvají a zamořují ji jedy.
Své potomky od malička posílají dojakých si ústavů. Tam se prý učí, jak žít. Co je dobré a co špatné, co je pravda a co lež. To prý čtou z knih nazývaných učebnice. Ty jsou ale tak staré, že moudra v nich obsažená snad už ani nemohou objektivně sloužit. Učí je, aby děti s přehledem rozeznaly černou a bílou, však v žádném případě nepomyslely na šedou.
O potravu se stará ta nejbizardnější skupina kouzelníků. Zdálo by se, že se minuli povoláním ba naopak. Kouzelným práškem zkrášlují potraviny, aby byly na pohled co nejkrásnější. Však jejich prášek ještě není tak dokonalý. Chuť potravin je odporná, ale lidé si je stejně kupují, nemají na výběr. Důležité je, že je rajče velké, tvrdé a červené, na chuti nesejde. Kulisu rajčete si prostě koupit musí. Oni milují kouzla a divadlo. Chtějí být neustále okouzlováni.
Do svých příbytků si kupují kouzelné krabice, které dovedou hrát různé divadelní hry celý den. Mají tak přehled o každé aktivitě na onom kulatém světě a nemusí přitom ani vyjít ze svého příbytku. A když už vyjdou, hrají stejnou divadelní hru jakou viděli v té kouzelné krabici, dokonce obkoukali i scénáře, kterými se mezi sebou dorozumívají. Tak mocná je v kulatém světě vize telete, pardon člověka. Chtěla jsem říct televize.